————— Každá místnost má svůj specifický účel, který je třeba vzít v úvahu. V poslední době se ale čím dál víc stírají hranice mezi prostorem soukromým a veřejným.

Stále častěji pracujeme z domova –  míváme porady, semináře, výuku a konzultace – žijeme proto doma život veřejný, soukromý, nebo online?

Co znamená domov?

Definice domova historicky zní „žít v unikátním prostředí a vytvářet svůj intimní prostor“. Ostatní zařízení nebylo považováno za důležité, což stále vidíme v nemocnicích, pečovatelských domech, na úřadech a dalších institucích.

Je mi vždycky líto zaměstnanců, kteří musí trávit spoutu času v budovách, které jsou tak strašně moc neosobní. Síla působení prostoru na člověka je sice pomalá, ale o to silnější. Jak s vámi bude jednat člověk, který je obklopený sterilním prostředím, přestárlým a zašlým interiérem?

V moderním době s neustálým pokrokem se naštěstí čím dál víc navrhují prostory, ve kterých se můžeme cítit jako doma, ať jsme kdekoli: v kanceláři, v letištním salonku, v hotelu, v baru, v čekárně u lékaře.

Budeme jednou trávit čas ve veřejných budovách a cítit se tam reálně jako doma? Vytratí se autenticita prostoru a individualita každého z nás?

Jednou z největších mylných představ o designu je, že se jedná o věc čistě vizuální. Když něco vypadá dobře, pak to prostě musí být dobré.

My ale zapomínáme k hodnocení dobrého nebo špatného používat své smysly a přebíráme raději informace z okolí, abychom si usnadnili život a urychlili úsudek.

Materiálno současné doby ubírá každému z nás možnost spojit se se svým nitrem, zapomínáme na to, kým jsme a co máme rádi. Budujeme hradbu proti okolnímu světu, abychom nemuseli řešit problémy druhých ani ty své. Nevšímáme si okolí, vytěsňujeme své myšlenky a nepříjemné pocity.

Cestou do práce uhýbáme zrakem před spolucestujícími

Nedýcháme, když cítíme nepříjemné pachy, snažíme se ničeho nedotýkat, a dokola učíme své děti, aby na nic nesahali a nic neolizovali. Popíráme tak stále víc své smysly a svou živočišnou podstatu.

Ale sluch, hmat, zrak, čich a chuť jsou evoluční reakce, které nám byly dány a mají za úkol zprostředkovat intuitivní spojení s okolním světem. Budeme stejně vnímaví, když zapomeneme používat své smysly?

Věřím, že stojíme o zachování pudů a instinktů

Abychom mohli intenzivněji prožívat každodenní okamžiky, mějme na paměti autentičnost a individualitu našich domovů, stejně jako rozdílnost nás samotných.

Hlavní myšlenkou mé práce offline i webu Mindful Home je vytvořit místo pro život s důrazem na pocity a emoce. Vrátit se k přirozeným hodnotám domova jako je světlo, vůně, hudba, rostliny a otevřít prostřednictvím smyslů srdce nás všech.

Čím více harmonických a šťastných domovů bude, tím více posuneme nerovnováhu dnešní doby – od nezájmu k všímavosti.